aktualizováno 7:20 PM CEST, Sep 18, 2017260

Divadelní cestování – léto 2016

Jejda, jejda, tak už jsme zase z naší velké cesty doma a přivykáme civilizaci!

Jak naše táborové putování pokaždé probíhá?

Nejtěžší úkol vždy je najít o prázdninách společný volný čas všech herců, vedoucích, režisérů a techniků v jedné osobě, řidičů a servisního doprovodu...Na to, že nás letos jezdilo 19, to není jen tak!!

Pak oslovujeme tábory s naší nabídkou – tak, aby pokud možno nebyly příliš vzdálené od sebe. Dohoda je jasná. My dodáme náš program – představení + dramaťácké hry, do kterých zapojíme táborníky, a tábory nás nakrmí, uloží a poskytnou zázemí po necelý den, co u nich budeme pobývat. Když se domluvíme, sestavíme cestovní program, odkud kam se který den přesouváme - no a jede se! Pozor – nejdříve je potřeba všechno naložit. To je zase kufrů, kufříků, ba dokonce i loďáků, karimatek, spacáků, a do toho ještě samozřejmě naše divadelní věci: všechny rozmontované kulisy, světla, zatemnění, ozvučení... Hromada podstatně větší než 3 auta, kterými se cestuje, se pomalu postupně někam nacpe – malá fyzikální záhada - k tomu se přidají ještě všechny ty lidičky a hurá, teď už opravdu jedeme.

První tábor, kde jsme zakotvili, byl na Slapech – Častoboř. Moc milí vedoucí nám na úvod nabídli lodičky. Odpoledne představení pro mladší, večer pro starší - nechcete se teď projet?

Juchúúú, s velkou energií, ba nadšením DIPAČÁPI skáčou do loděk a za vydatného hecování brázdí přehradu. Myslím, že pro nezúčastněné pozorovatele se jednalo o první letošní dramatické vystoupení na táborech. Všichni přežili. A musím říci, že pak také skvěle zahráli. Prvnímu představení bohužel na dokonalosti ubíralo velké horko, které panovalo v poměrně malé jídelničce, přeplněné 90 dětmi a jejich vedoucími, to druhé večerní, kdy horko polevilo, bylo již z kategorie našich nejlepších. Končilo se velkým potleskem a další následoval po našem večerním příchodu mezi vedoucí. Vůbec to bylo v Častoboři moc fajn!

Tábor číslo 2 je dvojtábor. „Dolňák“ a „Horňák“. V Dolňáku je 130 dětí do 10 let, v Horňáku pak 260!! od 11 do 16. Na dolním táboře se oněch 130 dětí velmi pohodově nacpe do pěkné táborové klubovny a představení se i přes opětovné vedro vcelku daří.

V Horňáku se poprvé za naše pětileté táborové putování nedaří rozesadit oněch 260 (s vedoucími cca 280) diváků tak, aby všichni dobře viděli a slyšeli a přestože herci ze sebe vydávají maximum, na kvalitě celého programu je to znát. Pro nás poučení pro příště – raději zahrát dvakrát tak, aby všichni pohodlně seděli a dobře viděli. A přesvědčit o tom hlavní vedoucí podobných velkotáborů.

Třetí den nás čeká tedy vlastně už čtvrtý tábor u Plané nad Lužnicí. Máme pěkný hrací prostor, dokonce i s jevištěm. Hrajeme dvě večerní představení první pro mladší, druhé pro starší děti. Končíme v půl jedenácté! A zase obě představení patří k těm úspěšným.

Pátý tábor v řadě, nás mile překvapí svým velmi vstřícným jednáním, krásným prostředím a také bazénem, který je k dispozici i nám. Hrajeme zase dvakrát – jenže tentokrát se všech 110 dětí účastní obou představení. Bohužel dojde k malému nedorozumění – naše představení Veronika je poněkud drsnější a není určené mladším školákům. Hlavní vedoucí se trochu drží za hlavu („Prosím vás, dopadne to aspoň dobře??“), ovšem dětem se představení vcelku líbí. Jako druhé ale nakonec hrajeme místo plánované lehce strašidelné „Tety Morsie“ naše „Lidi z Koberce“, kteří jsou určeni zase těm menším, aby se to vyrovnalo. Ale nakonec jej nějak zvládli i ti puberťáci.

Tábor číslo šest je na Orlíku - takový hodně lidový. Trochu jsme se rozmazlili pěkným zařízením těch předchozích, takže řešíme klasické kadibudky s velkými pavouky. Ale kromě hraní divadla se můžeme opět povozit na kánojích. Hrát se bude v takové dřevěné a hodně počmárané boudě řečené „voliéra“ a diváků bude za celé putování nejméně; 30 na první a 45 na druhé představení.

Dohráno, složeno, spakováno, zabaleno, naloženo, naše cesta je u konce.

Mohu jen pochválit svoje DIPAČÁPI, za to, co celý týden předvedli, ocenit všechna vystoupení a sama se potěšit rostoucím výkonem mnohých z nich.

A také moc poděkovat kolegovi vedoucímu Karlovi a obětavým rodičům Hájkovým, kteří cestovali s námi nejen v roli řidičů a servisu, ale i pomocníků a opory všeho našeho konání.

Dana Svobodová

Fotogalerie

Označeno štítky Divadlo pro Zličín Foto