aktualizováno 7:53 AM CEST, Sep 12, 2018254

b_270_170_16777215_00_images_zlicin-info_zajimavosti_kultura-s-linearni-keramikou.jpg

První známky osídlení se v oblasti dnešního Zličína objevují v době mladší doby kamenné nebo také neolitu (6. - 4. tisíciletí př.n.l.). Lov a sběr postupně nahrazovalo zemědělství, které se stalo hlavním ekonomickým zdrojem obživy tehdejších obyvatel. V místě křížení Pražského okruhu s ulicí Hrozenkovská byly objeveny kulové domy se zlomky keramiky, mazanice a kamenné broušené kamenné sekery, které pocházejí z období kultury s lineární keramikou (cca 6 tisíciletí př.n.l. ).

V těchto místech archeologové nalezli také pozůstatky kultury s vypíchanou keramikou (5. tisíciletí př.n.l.) či kultury nálevkovitých pohárů (cca od 4. tisíciletí př.n.l.). K nalezeným zajímavým artefaktům při Hrozenkovské ulici směrem do ulice Mistřínská patří zlomky keramiky, hlazené a broušené nástroje, štípané industrie či ojedinělý kamenný brousek ratišť šípů.

Pro řivnáčskou kulturu, která osídlila oblast Zličína přibližně v první polovině 3. tisíciletí př.n.l., byla typická zde odhalená chata s čtvercovým půdorysem a řadou kulových jamek po jejím obvodu. Podle poháru ve tvaru obráceného zvonu dostala název kultura zvoncovitých pohárů, která v oblasti Zličína sídlila přibližně v 2. tisíciletí př.n.l.. Byly zde nalezeny dva hroby s kostrami uloženými ve skrčené poloze (jednalo se o ženu a pravděpodobně o malou dívku), jako milodary byly použity džbánky a mísy. Při stavbě silničního okruhu v 90. letech 20. století byly objeveny v oblasti Zličína zbytky sídlišť, které byly typické pro knovízskou kulturu z období mladší doby bronzové. Tato kultura byla pojmenována podle rozsáhlého sídliště, které se rozkládalo v Knovízi u Slaného. Z bronzu se v té době vyráběly nástroje, nádoby i zbraně, ale objevují se již první železné nástroje. Z této éry se nalezlo velké množství obilných jam (kruhovitého či oválného půdorysu), které dokládaly zlepšení zemědělské produkce. Při stavbě městského okruhu se v oblasti mezi Zličínem a Sobínem objevily zejména mělké jámy, na kterých mohly stát i nadzemní domy tehdejších obyvatel. Nepřímým důkazem osídlení by mohl být objev tzv. mazanice, tedy hlíny, kterou byly namazány stěny tehdejších domů. Na ní jsou patrné otisky prutů, kůlů či dřeva ze stavební konstrukce. Našly se také zdeformované střepy a úlomky, které by mohly být považovány za doklad tehdejší výroby keramiky. V sídlištních jamách byly rovněž hroby, i zde bylo nalezeno několik koster. Jedná se o největší o největší archeologickou lokalitu na území Zličína. Z doby železné, která je nás datována přibližně od 8 století př.n.l., nebyly v oblasti Zličína nalezeny žádné artefakty, je ale dost možné, že je zdejší půda přece jen někde ukrývá.

Archeologický výzkum, který v místech dnešního komplexu bytových domů "Zličínský dvůr" (okolí ulice Hrozenkovská) probíhal v letech 2005-2008, odkryl vzácné pohřebiště elity vinařické skupiny, které je největší svého druhu v České Republice a je datováno do druhé a třetí třetiny 5. století n.l., tedy do doby stěhování národů. Přestože většina ze 177 nalezených hrobů byla vyloupena, poskytlo pohřebiště řadu významných nálezů z osobní výbavy zemřelých. Hroby byly nalezeny v oblasti, kde bylo rovněž objeveno neolitické sídliště.

Původ názvu obce, první písemné zmínky o Zličínu a Sobínu, demografie

Jméno Zličín je podle Antonína Profouse, autora knihy Místní jména v Čechách, odvozeno od osobního jména Zlýka, které vzniklo ze základu slova "zlý". Během českých dějin se setkáváme s různorodými pojmenováními obce jako jsou Lyczina, Zliczina, Sliczyna, Zlýčina, Zlýčín či Zléčín. Do roku 1910 se používaly také názvy Zlejšín nebo Zlejčín, za druhé světové války se přejmenovala obec na Slitschin (od roku 1940 do roku 1945). První písemná zmínka o Zličíně pochází z darovací listiny Břetislava I. z 18. října 1045. V dokumentu se stává tato ves a polnosti součástí statků Břevnovského kláštera, i se svým jedním poddaným. Text dnes uchovává Národní archiv a vlastníkem je Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Břevnově. Dalším textem, který dokumentuje existenci Zličína, je fragment ve kterém se píše, že "Diviš opat, Jan převor a celý konvent břevnovského kláštera potvrzují a slibují vícenotáři zemských desek Mauriciovi z Prahy správu nad zakoupeným dvorem ve vsi Zličín." Podle berní ruly (soupisu poddanské půdy) z roku 1654 měl Zličín v této době osm usedlostí, některé byly však zpustlé. Josefinský katastr pak k roku 1785 zmiňuje dvacet popisných čísel včetně hospody Radost (devět domkářů, deset sedláků a jedna hospoda). Do stabilního katastru nemovitostí dle patentu císaře Františka I. z roku 1817, byl Zličín a Sobín zapsán roku 1840, v roce 1843 bylo na Zličíně již 27 domů. V té době měly obě obce dohromady kolem 200 obyvatel, kolem roku 1870 to bylo již dvakrát tak více. Jen pro srovnání, dnes má Zličín 5 327 obyvatel a přibližně 526 domů (údaj platný k 31.12.2012). Nejvíce nových domů zde vyrostlo za první republiky a po druhé světové válce.

První zmínky o Sobínu pak pochází z roku 1288, kdy byla obec Sobín postoupena pražskému měšťanovi Rudlinovi Holému a jeho manželce Hildegundě na dobu jejich života, a to výměnou za jejich dům na Starém městě pražském. Roku 1306 byl postoupen Sobín emfyteutickým právem měšťanu pražskému Fridrichu Bavorovi za 200 kop pražských grošů. V roce 1360 je pak Sobín zmiňován coby majetek konventu sv. Kateřiny na Novém městě pražském (viz opět kniha Antonína Profouse, Místní jména v Čechách). Sobín byla dříve samostatná obec, která patřila do Kladenského okresu. Zličín pak patřil do okresu Smíchovského. V roce 1921 rozhodlo obecní zastupitelstvo o tom, že Sobín by se měl připojit ke Smíchovskému okresu. Tato žádost ale nebyla naplněna. Součástí Zličina se stal Sobín v roce 1960. V roce 1974 byly Zličín a Sobín připojeny k Praze a vytvořily dnešní městkou část Zličín (1990).

 

Označeno štítky Zajímavosti Zličín

Dále by Vás mohlo zajímat